Vladimíra Bujakowská - projekt PARACELZUS

Certifikovaný poradce JL technologií pro postupné přirozené uzdravování.

Jak docílit návratu ke zdraví, když není čas nebo síla na dodržování zdravého životního stylu. 

Můj příběh:

Útočná nemoc

Začala přesně 30.3. 2003.  Přišla jako blesk z čistého nebe. Bez potíží, bez bolestí. Večer jsme ulehli ke spánku. Muž za chvíli pochrupoval a já ještě myslela na věci dalšího dne. Najednou jsem ucítila v hlavě třesk a viděla záblesk. Jako by mě měkdo střelil do levého spánku a pravým to vyšlo. Bylo to silné, děsivé. Nato jsem cítíla v hlavě pomalu se roztékající teplou tekutinu. Bolest nebyla, ale začala jsem slábnout. Síly mě opuštěly jako bych měla umřít. Sáhla jsem po mužově ruce a budím ho." Jiří, nespi, je mi zle..." Víc jsem nemohla. Mužíček mě neslyšel. Přepadl mě strach ze smrti. Začala jsem se v duchu modlit. "Bože můj, nech mě ještě tady, ještě chci žít..."

Pocit ubývání sil se pomalu zastavil a já naprosto vyčerpaná usnula. Ráno Jiřík potichu vstával do práce. Mě vzbudila potřeba. Sundám nohy na zem, postavím se a v tu chvíli jsem se složila vedle postele. Mám nějakou ulepenou hlavu a tvář, hlava se mi příšerně točí, je mi mdlo. Polštář je plný krvavého hnisu. Za pár hodin už ležím na ORL v klatovské nemocnici.

Diagnóza po všech potřebných vyšetřeních zní:

Chronický zánět středouší následkem působení zlatého stafylokoka. Zničené středoušní kůstky i bubínek. Funkce rovnovážného centra nedostačující. V krvi zjištěn zlatý stafylokok, streptokok, herpes a nějaký druh plísně. Při vnitřním  hrotu mozečku zjištěn meningeom (nezhoubný nádor). Kde se to ve mě vzalo? Vždyť jsem se cítila úplně zdráva!

Po deseti dnech na kapačkách s antibiotiky přestal z ucha vytékat hnis. Uklidnilo se strašné hučení a tlak v hlavě. Začala ale protestovat moje játra citlivá po žloutence v dětství. Třásla jsem se jak ratlík a chtělo se mi zvracet. Rovnováha nikde, vše se se mnou točilo. Chodit samostatně nešlo. Po pěti dnech píchnuté jehly na jednom místě jsem dostala zánět ještě do ruky. Bolelo to že se nedalo spát. Později jsem se dověděla, že to bylo zanedbáním sester. Ucho sice bylo lepší, ale můj celkový stav byl dost málo snesitelný.  Návrh lékaře zněl: Propustit domů a po zlepšení objednat na operaci. Očekávala jsem, že když nemohu sama chodit dostanu sanitku. Ne, poslali mě na vlak! Muž si pro mě samozřejmě přijel, ale moje důvěra k nemocnici zmizela.

Moje léčení.

Boris Tichanovský

Na Zadov jezdí dělat ozdravné semináře báječný ruský léčitel, Boris Tichanovský. Měla jsem štěstí, že po mém příjezdu z nemocnice tam zrovna byl. Manžel mě tam dovezl. Nebyla jsem objednána a měla jsem trochu strach. Seděli jsme  v salonku a z vedlejších dveří se ozýval krásný uklidňující hlas. Po chvíli se otevřely dveře a objevil se menší štíhlý vousatý pán s krásným úsměvem. Přišel ke mě, vzal mě za ruce a ptá se: " Nu, štó tibě děvočka maja?"

Jeho vyšetření bylo jednoduché. Na žíněnce nade mnou pomalu jezdil rukama a tiše hovořil. Zdě eto dóbro, zdě nědóbro. Nevěděl nic o mém marodění, ale vše poznal. Poznal i to, že jsem příliž pečovala o cizí zdraví a zapoměla jsem se chránit. Posbírala jsem od lidí různé zlé energie, které pak oslabily moje tělo.

U mojí hlavy se zastavil a tvářil se velmi vážně. Dělal pohyby vytahující něco ven. Cítila jsem v hlavě brnění a píchání. Ulevilo se mi. Z bedny na zemi pak vyndal tři lahvičky a stříbrný balíček. "To buděš takto dělat a tak užívat celij god. Nězabudni, eto nužno!" Pohladil mě, popřál zdraví a odešel. A cena? Ošetření zdarma, kapičky jako dar, jen za stříbrnou energetickou přikrývku jsem platila 200 Kč. Pravda, těch kapiček jsem pak vybrala ještě mnoho a ty už jsem si kupovala. Poctivě jsem dělala vše jak řekl. Dvě hodiny ráno a dvě večer zabalená v přikrývce potřené kapičkama. Celý den po čtvrt hodinách střídavě užívala další kapky.

Bylo to časově náročné. Můj stav se rychle vylepšil a já jsem nastoupila do práce. Nestíhala jsem vše dodržovat, přidala se únava, stres a vyčerpání a můj stav se začal rychle zhoršovat. Co s tím? Přece nemohu marodit celý rok? Vždyť ztratím práci a nebudu mít ani na ty kapičky. Každý měsíc na ně potřebuju dvanáct set!

Kontrola u lékaře

V krvi opět zlatý stafilokok. Návrh - hospitalizace, antibiotika v kapačkách. Proč? To mám několikrát do roka být na kapačkách a ničit si oslabená játra antibiotiky? A kde je účinek? Zavrhla jsem. Ale něco dělat musím. Přestávám mít citlivou pravou polovinu hlavy. Sáhnu za ucho, před ucho, na spánek, a ono nic. Dozvím se o další naději.

Alex Orbitto

Dozvídám se, že dokáže bez řezání vyndat co v těle nemá být a prakticky ihned vyléčit. Filipínský léčitel, pan Alex Orbitto je u nás v Čechách dvakrát do roka a je možné se k němu objednat. Jedeme tam! V hotelu kde ordinuje pan Orbitto je plno. Všude jsou zástupy různě postižených lidí a dětí. Jsou tu lidé s neskutečně velkými nádory, slepci, mentálně postižení a různě pokroucení jedinci. Připadám si tu jako provinilec. Co tu chceš se svým stafilokokem? Na co já si stěžuju? Je mi hanba. Už nikdy nebudu fňukat. Zaplatím poplatek 85 Euro a pokorně čekám čtyři hodiny než přijdu na řadu. Ujala se mě milá paní překladatelka. Zeptala se co mě trápí a napsala pár slov Anglicky na lísteček. S tím odcházím za plentu. U lehátka sedí malý snědý usměvavý človíček. Přečte lístek a pustí se do mě. cítím jeho teplé ruce jak mačkají kolem mého ucha. Najednou mám pocit že mi vylézá něco chladného z hlavy za uchem. Je to slizké a klouže mi to po hlavě do misky pod uchem. Nevidím to, hned to odnesou. Na místečko mi pak přilepí namočený papírek, pan Orbitto ukáže palec nahoru a vesele se usměje.  Hotovo, odcházím. Jsem jako ve snu. Venku se chvíli procházíme, abych  "přišla k sobě". Větřík mi porává s vlasy a já si uvědomuji že to cítím. Bože, já cítím svoji hlavu! Díky...

Je mi dva měsíce blaze, ale pak opět přichází atak stafilokoka. Je neodbytný. Uvažuju o operaci abych se zbavila ložiska zánětů. Do Klatov se mi nechce. Dovím se o vynikajícím lékaři a chirurgovi ORL v Plzni, panu přednostovi Slípkovi. Jedu tam.

Pan přednosta ORL Plzeň - doktor Jaroslav Slípka

V čekárně nabito, vzduch k nedýchání. Kolem to smrká, chrchlá. To je to pravé na moji nicotnou imunitu, myslím si  a neraději bych odešla. Vydržím a stojí to za to.  S tak zodpovědným přístupem k mému zdraví jako u pana doktora Slípky jsem se u lékaře ještě nesetkala. Probere se mnou všechno co jsem postupně s uchem zažila a pocítila. Následuje hospitalizace. Nezbytné kapačky s antibiotiky a pak klid a jaterní dieta. Mezi tím různá vyšetření ucha,  krve a mozku. Pak s panem doktorem dohodneme termín operace a jdu domů. Tentokrát docela v pohodě. Operace se konala zhruba za dva měsíce. Pan doktor Slípka mi podrobně vylíčil co se všechno bude dělat a co mě čeká. Na operaci jsem šla s klidem a důvěrou. Ucho mi vyčistili, zničené kůstky nahradili keramickými a dokonce mi udělali nový bubínek. Péče sestřiček byla vzorná, prostředí nemocnice pěkné, jídlo dobré. Rychle jsem se hojila a spokojená jsem šla po dvou týdnech domů. Byla jsem přesvědčená že tím moje trápení skončilo. Ale bylo jinak...

Potvora stafilokok se po operaci objevil znovu. Ucho hned v zánětu. Začala jsem užívat Betaglukany, lichořeřišnici, koloidní stříbro a vše co jsem měla vyzkoušené. Tyto preparáty mi pomáhaly zahnat na chvíli potíže a umožňovali mi po celou dobu chodit do práce. Jenže všechno stojí hromadu peněz. Pravidelné nákupy přírodních produktů pro podporu imunity a proti stafilokoku mě každý měsíc přišly na částku 3 - 4 tisíce korun. Naše rodina byla finančně na dně.  Pocity které jsem měla byly stále horší. Permanentně zalehlé ucho, tlak a hučení v hlavě, pískání a výtoky z ucha, celková únava a slabost a stále trvající potíže s rovnováhou. Vše jsem se snažila překonat tak, abych vydržela v práci. Jsme s manželem zaměstnáni ve škole jako školník a uklízečka. Je to velmi málo placené zaměstnání a při nemoci už to není ani k uživení. Nevěděla jsem co dál. Pan doktor Slípka mi řekl že další operace nepřichází v úvahu dokud bude zjištěn stafilokok. Byla jsem v koncích, nevěděla jsem jak dál.

Před vánoci roku 2006 jsem to už vzdala. Bylo mi tak strašně zle, že jsem se smířila se svým odchodem z tohoto světa. Rezignovaně jsem potají třesoucí se po čtyřech na kolenou dělala vánoční úklid. Tak mě našla moje dcera. Chudinka moje. Druhý den přiběhla a přinesla mi časpopis Meduňku. "Mami, dej si ten obrázek na to Tvoje ucho, mě to pomáhá". Tak jsem se dostala k JL technologii, která mi zachránila život. Byl to Dar z Nebes na poslední chvíli.