Poslední šance

Znám časopis Meduňka, vím že obrázek na titulní straně nějak léčí. Vždy jsem si myslela, že je to tím obrázkem. Když jsem si ale časopis přiložila na ucho, bylo mi to jedno. Nesnesitelné pocity se pomaloučku tlumily. Nepřestaly úplně, ale byla to úleva kterou už jsem dlouho nezažila. Došlo i na čtení časopisu. Uvnitř jsem našla malé okénko s informací kdo aktivuje obálku:

Aktivace obálky: Jiří Lang

www.jirilang.cz

Po otevření a prostudování webových stránek pana Langa jsem užasla co vše existuje a člověk o tom vůbec neví. Napadlo mě, že když mi dělá tak dobře jen obrázek, jaké asi jsou účinky osobního stimulátoru? Moc jsem po něm zatoužila. Přišlo mi, že to je Boží dar pro moje uzdravení. Obávala jsem se ale jeho ceny. Účinky stimulátorů se asi s účinkem biolampy srovnat vůbec nedají. Také jí mám doma a používám ji. Nasvěcování mi dělá dobře, ale jen na chvíli. A to mě stála osmnáct tisíc! Co asi stojí tenhle zázrak? To vše se mi honilo hlavou. Nakonec jsem se odhodlala a napsala panu Langovi dopis. Popsala jsem mu svoje dlouhé trápení a také se přiznala že finance nám už došly. Za pár dní se mi ozvala paní Venglařová. Byla miloučká. Domlouvala mi, abych se nebála ceny a vysvětila jak osobní stimulátor funguje. Následně mi přišlo vše do emailové pošty. Byl tam návrh, které služby potřebuji a také cena - 3800 Kč! Bože, kdybych jíst neměla, tohle si objednám.

  JÁ CHCI ŽÍT!

Můj osobní stimulátor

Přišla mi mezi vánočními svátky obálka z Berouna. Firma Jiří Lang. Vrhla jsem se na mi jak hladový pes na kost. Vypadla z malá barevná destička. Vzala jsem ji do dlaní a děkovala Bohu. Najednou jsem si uvědomila že  NEMÁM ŽÁDNÉ ZLÉ POCITY !  Já jsem po letech zažila chvilku úplného zdraví. Nikdy na to nezapomenu... 

Za chvíli se moje tělo "probudilo" a cítila jsem všechno co mě trápilo. Ano, to mi také paní Venglařová říkala, že to bude pomalé postupné přirozené uzdravování. Šoupla jsem si svoji destičku do podprsenky a plna naděje jsem se zapojila trochu do domácí práce.

Po Novém roce jsem nastoupila do zaměstnání. Manžel mi pomáhal jak jen mohl. Moje destička mi mnohdy držela sama přisátá na těle. Čím víc jsem byla vyčerpaná, tím víc držela. Střídaly se dny kdy mi bylo lépe a kdy jsem sotva lezla. Na svůj odpočinek jsem ale potřebovala stále kratší dobu. Na doporučení paní Venglařové, jsem si ještě objednala JL náplasti. Nalepila jsem je za ucho a na játra. Moje vyčerpání ustupovalo a já jsem cítila stále více sil. Hnis z ucha už netekl. Během dvou měsíců jsem byla schopna sama uklidit školu a zbylo ještě trochu sil na domácnost. Můj muž mě s radostí pozoroval, jak se mu opět vracím do normálního života. Moje dcera, moji synové - díky nemoci jsme našli k sobě tolik lásky! Jak říkám, všechno zlé pro něco dobré...